Říjen 2010

Opět odcházím...

17. října 2010 v 15:29 | Becky |  my diary
thinspiration
A je to tady. Víkend utekl jako nic a já se opět pakuju do nemocnice. No, je to hrozně pochmurné vědět že se tam musím vrátit. Nejraději bych se na to vykašlala a všechno co jsem si zbalila vyházela ven a křičela na celý svět: Ne, nejdu tam. Jenže jsem dospělá a měla bych být i rozumná. Takže to neudělám a nasednu do autobusu směr Bohunice.
Rozhodla jsem se že využiji toho že nemám v nemocnici přístup k jídlu a pokusím se jíst míň. Uvidíme jak se mi to bude dařit. A třeba nakonec i něco zhubnu (kéžby).

Měla bych se tu objevit příští víkend. A potom už jen týden a hurá domů.
Zase bude čas na cvičení a snad i na to hubnutí. A hlavně na vás ♥

Nedávno jsem četla na seznam.cz že tma podporuje hubnutí. Nechápu jak na to přišly, ale je pravda že když človek nic nevidí tak se moc nedá jíst. Já jsem to teda zatím nezkoušela. Navíc potmě ani netrefím do lednice. Nebo spím. Takže natom nakonec možná něco bude :)

Na rozloučenou dávám pár inspirací. Miluji je.
Vaše milující Becky ♥


Svět se zbláznil, a já s ním.

16. října 2010 v 19:57 | Becky |  my diary
thinspirationthinspiration
Tak jsem opět tady. Od posledního článku uběhla spousta času. A já mám špatný pocit že jsem vám nic nenapsala.
Ale nechci dávat falešné naděje. Je to jen na výkend. Proč ? No to je na dlouhé povídaní. Ale snad abychom začaly:

Minulý článek ze dne 21. září přímo srší mou tehdejší náladou. A musím se přiznat že jsem člověk který se nechává strhnout náladou a provádí hrozné věci. Nevím jak se to stalo aby skončilo to tak že jsem celou noc bloudila po ulicích Brna a nevěděla co si počnu ze životem. A jak se rozednívalo já se rozhodla že to nemá cenu. Chodila jsem po celém Brně a stále jen přemýšlela.
No, nechci to psát podrobně ale udělala jsem hloupost. A za tu hloupost nyní platím.

Takže moje momentální místo pobytu je: Psychiatrická klinika FN Brno Bohunice, Dětské oddělení.
Nevím co vám k tomu napsat. Dny jsou dlouhé jako týdny, nemám co dělat. Tupě zírám do zdi, čtu knihy pořád dokola a dělám spoustu dalších nudných a zbytečných věcí. A navíc tloustu (no, vlastně netloustnu, ale nezhubla jsem ani deka).
Dostala jsem spoustu léků takže celé dny spím. A když nespím tak jím.
Celé dny jsem zavřená v nemocnici.
Ale prý se tomu říká léčba.

Takže vlastně ani nemám co psát. Můj život je teď uboze nudný a nezajímavý.
Ještě tam budu minimálně dva týdny, ale možná mi to prodlouží. Pche
Včera mně pustily na víkend domů. Takže si užívám dva dny svobody, a zítra zase zpět.
Nevím jestli zvládnu dohnat školu, ale snad jo.

Jedna perlička navíc. Oddělení je plné anorektiček.
Vím, je to špatné ale říkám si jak jsem ubohá že nedokážu zhubnout ani na normální váhu když oni zhubly takhle moc.

Jdu se podívat jak se daří vám, mrzí mně že jsem tu teď nebyla.
Článek je depresivní, ale já jsem celkem štastná, aspoň teď co jsem doma.
Nepište že si za to můžu sama, já to vím !
Miluju vás !

Vaše Bláznivá Becky ♥